Historie spolku je úzce svázána se jménem Václava Tomeše. Pan Tomeš se narodil 14. srpna 1899 v Černíkovicích. Stal se řídícím učitelem v Hodyni a začal usilovat o založení spolku zabývajícího se záchranou hradu Krašova, který si oblíbil již jako malý chlapec.
Úsilí pana Tomeše vyústilo v úspěch 6. dubna roku 1931, kdy se mu podařilo spolek takovéhoto zaměření doopravdy založit. Tehdejší název spolku byl: „Spolek pro záchranu zřícenin hradu Krašova“.
Do čela prvního přípravného výboru se postavili:
– Předseda – JUDr. Čeněk Bočánek, okresní hejtman
– Místopředseda – Václav Polák, řídící nadlesní v Plasích
– Jednatel – Václav Tomeš, správce školy v Hodyni
– Pokladník – Karel Hubka, správce městské spořitelny v Kralovicích
– Jaroslav Brouk, velkoobchodník v Praze 7
– JUDr. Václav Hora, univerzitní profesor v Praze
– Josef Hubka, senátor v Praze 12
– Emilián Nachtigal, ředitel měšťanské školy v.v. v Praze
– Václav Hoch, rolník v Bučku
Tento výbor byl následně rozšířen o další členy. Počet členů spolku se začal rozrůstat a v červnu roku 1932 již čítal padesát členů. Mezi členy se řadilo mnoho význačných osobností tehdejšího veřejného a kulturního dění a to z téměř celé republiky.
Již na konci roku 1931 se začalo s odklízecími pracemi na kterých se podílelo 18 dělníků, ti na hradě odpracovali 3 242 hodin. V této době došlo k odklizení několika desítek tisíc kubických metrů sutin v podmínkách značně odlišných těm dnešním.
Roku 1933 zažádal spolek na základě pozemkové reformy o přidělení lesních pozemků a pozemků v údolí Všehrdského potoka. Celková výměra těchto pozemků byla 336 hektarů.
Spolek začíná vyjednávat o koupi všech těchto pozemků.
Úspěšného konce vyjednávání se spolek dočkal roku 1937. Tyto pozemky vlastnil tehdy ještě nezletilý Pavel Alfons Maria, který byl dědicem po JUDr. Klementu knížeti Metternich – Winneburgů. Vzhledem k faktu, že byl Pavel Alfons Maria nezletilý, zastupovala jej mateřská poručnice Isabela, kněžna z Metternich – Winneburgů, provdaná Skrzzynská. Koupi schválil krajský civilní soud v Praze, cena parcel činila 39 917,70 korun.
V roce 1938 došlo ke změně na postu předsedy spolku. Novým předsedou byl zvolen Jaroslav Krofta, rolník z Holovous. Zbytek výboru zůstal v téměř nezměněné podobě. Rok 1938 byl ovšem také rokem finančních problémů. Spolek se velmi zadlužil odkupem Krašova a okolních historických pozemků, do kterých patřilo údolí Brodeslavského potoka a skála Krkavčina. Bohužel zde nebyla ani naděje získat finanční pomoc od úřadů.
Po roce 1939 se mění státoprávní poměry a spolek založený na vlasteneckých principech nemohl rozvíjet svou činnost. Toto období tedy využívá ke zmenšení dluhů a získávání potřebných finančních prostředků.
V letech po válce se spolku podařilo zbavit dluhů a bylo potvrzeno vlastnictví všech pozemků, které se do té doby spolku podařilo získat. Záchranné práce na hradě však pokračovali pouze v omezeném rozsahu.
9. února 1952 vydalo Ministerstvo školství, věd a kultury ČSR úřední list, kterým byla vyhlášena přírodní rezervace u hradu Krašova, včetně hradu jako cenné historické a stavební památky a les ji obklopující, který je cenný nejbohatší květenou v celém okrese.
V lednu 1955 pak došlo k další změně na postu předsedy spolku. Po smrti Jaroslava Krofta byl do pozice předsedy zvolen Václav Hach, bývalý zemědělec v Bučku. Zbytek výboru zůstává v nezměněném složení.
K obnovení záchranných prací na hradě v plném rozsahu dochází v letech 1957 – 1962. Spolek v této době dostává finanční pomoc od tehdejšího KNV, čímž získává dostatek finančních prostředků pro svou činnost.
Odbor školství a kultury ONV Plzeň – Sever rozhodl v listopadu 1966 o záchranných pracích na architektonické a technické památce Podkrašovský mlýn. Vedením těchto prací byl pověřen jednatel Spolku pro záchranu zřícenin hradu Krašova Václav Tomeš.
Od roku 1967 získává spolek větší finanční podporu ONV Plzeň – sever a zahajuje rekonstrukční práce ve mlýně a na hradě. Trámy a prkna potřebné pro opravy mlýna nechal spolek nařezat z kalamitního dřeva ze spolkového lesa. Do roku 1969 se podařilo mlýn zastřešit a přechází se k pracem uvnitř budovy. Práce na hradě samotném pokračují jako doposud.
V roce 1971 ohlásil dosavadní předseda Václav Hach, že již nebude kandidovat na post předsedy spolku. Své rozhodnutí odůvodnil pokročilým věkem, jelikož v té době dosahoval věku 78 let. Za svou činnost a přínos spolku mu valná hromada jednomyslně udělila titul čestného předsedy. Novým předsedou byl zvolen pan Jaroslav Dítě, keramik z Kralovic. Došlo i k doplnění některých členů výboru, kteří nahradili odstoupivší a zemřelé členy.
Opravy mlýnu i hradu pokračují velice zdárně až do roku 1972. Tento rok však pro hrad znamená přerušení prací. To bylo odůvodněno tím, že na hradě nebyl dokončen komplexní archeologický průzkum objektů. O rok později jsou však práce na hradě opět povoleny v plném rozsahu za podpory ministerstva kultury, jelikož bylo rozhodnuto, že zastavení prací bylo neoprávněné.
V roce 1976 vyžadují od spolku Státní lesy Plasy vydání lesní plochy. Vyžadují tak i přes to, že smlouvy znějí ve prospěch spolku jako majitele těchto lesních ploch.
V roce 1977 dostal okres méně finančních prostředků od státu, čímž se samozřejmě dostává méně těchto prostředků spolku. Práce na hradě sice pokračují, ale jen omezené. Dochází opět ke změně předsedy, novým předsedou se stává Václav Bock z Kralovic.
V následujícím roce předseda spolku oznamuje členům stanovisko odboru kultury ONV Plzeň – sever, ten totiž požádal o zrušení spolku a předání veškerého majetku státu. Za této situace zároveň předseda oznámil svou rezignaci.
V dubnu 1978 do funkce předsedy nastupuje JUDr. Pavel Anzebacher, který však již 7. října na svou pozici pro nemoc rezignuje. Práce na hradě nejsou vůbec zahájeny. Prozatímním předsedou spolku se stal Václav Šafr.
K další volbě dochází 3. srpna 1979 při setkání valné hromady. Novým předsedou je zvolen Oldřich Kolář z Kralovic. Již 7. září 1979 je však jednatel a zakladatel spolku Václav Tomeš vyzván, aby veškeré písemnosti a dokumentaci odevzdal na ONV Plzeň- sever. Spolek pro záchranu zřícenin hradu Krašova tak byl oficiálně zrušen, jelikož „Spolek neprospíval rozvoji socialismu“. Veškerý majetek spolku se stal vlastnictvím státu.
4. června 1984 ve věku 85 let zemřel zakladatel a jednatel spolku pan Václav Tomeš. Správou hradu byl pověřen Městský národní výbor v Kožojedech. Výbor nechal v rámci konzervace památky zastřešit zdivo hradního paláce. Střecha byla dřevěná a nebyla pokryta žádným plechem a tak se stala zdrojem dřeva pro táboráky trampů, kterým se nechtělo pro dřevo „až“ do lesa, který hrad obklopuje. Hrad se stal v podstatě skládkou s možností odpočinku pro trampy.
Po listopadu 1989 požádali Libuše Dítětová, Josef Doskočil a Josef Vorel o obnovu spolku. 16. března 1991 se sešla ustavující schůze nového spolku, který nesl název Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova. K tomuto datu byly také Ministerstvem vnitra ČR schváleny stanovy. Prvním předsedou se stal Josef Doskočil, který se rozhodl využít k opravě hradu těch, kdo přispěli k jeho současnému stavu. Do práce zapojil trampy, kteří se na hradě objevili.
Od roku 1993 se spolek snaží o navrácení původního majetku, zatím však bezvýsledně.
Panu Josefu Doskočilovi se za dobu jeho předsednictví podařilo rozšířit řady spolku a určitým způsobem zorganizovat práce na opravách hradu. Byla vybudována turistická ubytovna a pracovalo se na vylepšení místností hradu. Došlo také k vydání prvních tiskopisů o historii hradu. Svou funkci pan Doskočil v roce 1999 předal ze zdravotních důvodů Josefu Sokolovi a sám prozatím zůstává v pozici místopředsedy. V dubnu roku 2000 pak umírá.
Josef Sokol je ve funkci předsedy spolku do roku 2009, po něm pak přebírá funkci předsedy Petr Kyzlík. Za jeho působení se v roce 2013 podařilo po složitých jednáních, získat hrad Krašov opět do majetku Spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova a tento odkoupit od Lesů České republiky.
Po Petrovi Kyzlíkovi přebírá v roce 2014 funkci předsedy Jaroslav Sklenář.